Startujeme metabolismus - VII.část

Mgr. Vlastimil Chadim

Pokud se vám podařilo probít se od první části našeho seriálu - Startujeme metabolismus - I.část, přes dalších pět pokračování (II., III., IV., V. a VI. část) až sem, gratulujeme! Nacházíte se přesně v polovině :-). V té první jsme zmapovali všechny faktory ovlivňující momentální rychlost metabolismu v globále. Mluvili jsme o tzv.faktorech vnitřních – neovlivnitelných (genetika, pohlaví, věk, typ vyšší nervové soustavy-reakce na stres, činnost žláz s vnitřní sekrecí, prodělané a současné choroby - ty mohou spadat i do kategorie faktorů vnějších, podobně jako léky, vývoj hmotnosti v průběhu života, držení diet, těhotenství) a faktorech vnějších – ovlivnitelných. Zdůraznili jsme, že jedině s vnějšími faktory můžeme pracovat a aktivně je využít ve svůj prospěch. Detailně jsme rozebrali všechny výživové činitele. Pomineme-li úlohu stresu, sociálního, rodinného, pracovního prostředí, trávení volného času, jež mají také význam, dostáváme se k dalšímu důležitému činiteli, kterým je pohyb.

Pohybu bylo věnováno na našich webových stránkách již hodně prostoru. Proto není třeba tuto složku zdravého životního stylu nijak podrobně představovat. Zvláště vám – čtenářům těchto textů a úspěšným klientům našich kurzů hubnutí a vám, u kterých je pravidelná fyzická aktivita samozřejmou součástí denního programu :-).

Jen ve stručnosti si připomeňme přínosy pravidelné fyzické aktivity:

• zvýšený výdej energie – jak při samotném pohybu, tak i po něm – zvýšení klidového energetického výdeje -> podpora redukčního postupu
• udržení či budování svalové hmoty
• úprava koncentrací hormonů (snížení tuky budujících a zvýšení tuky odbourávajících hormonů)
• rozvoj kardiovaskulární výkonnosti
• úprava metabolismu cukrů, tuků a cholesterolu, krevního tlaku – snížení rizika oběhových a metabolických onemocnění
• snížení rizika osteoporózy
• redukce stresové zátěže, psychická relaxace
• zvýšení obranyschopnosti organismu

Pohyb dělíme dle několika kritérií. Prvním je rozlišení na běžnou-rutinní fyzickou aktivitu a plánovanou fyzickou aktivitu. Současné prostředí nám značným způsobem zredukovalo možnosti běžného, neplánovaného pohybu, který vychází z obvyklých denních činností (práce v domácnosti, chůze, činnost v zaměstnání, trávení volného času). Naši předkové za celý den spotřebovávali fyzickou prací podstatně více kalorií než my dnes. Po celodenní dřině na poli, v lese, v kamenolomu… neměli určitě žádnou potřebu věnovat se dalším intenzivnějším aktivitám. Nebyl na to čas, prostor, chuť, energie. Při vysokém energetickém výdeji a skromném příjmu často trpěli podvýživou. Za posledních sto let se životní styl člověka v hospodářsky vyspělých zemích světa podstatně změnil. Dnes veškerou těžkou práci za nás převzala technika. Většinu pracovní doby trávíme v sedě, ve stoje nebo krátkodobou chůzí. Ani ve svém volném čase nemáme šanci díky dopravním prostředkům, komunikačním technologiím, domácím elektrospotřebičům… trénovat srdečně cévní systém, klást vyšší nároky na práci kosterního svalstva. Naše tělo je stavěno na mnohem vyšší stupeň fyzické činnosti. Doslova to ke svému zdárnému chodu potřebuje. Pokud mu to nedopřejeme, dochází postupně ke vzniku řady poruch. Zradou je, že tento vývoj úbytku svalové a kostní hmoty, snížení kardiovaskulární výkonnosti, narušení látkové výměny tuků, cukrů… probíhá dlouhá léta skrytě. Na první pohled zde nejsou patrny žádné výrazné příznaky rozvíjejících se onemocnění. Člověk spokojeně pokračuje ve svém, civilizací způsobeném, nevhodném životním stylu. Teprve po delší době se vynoří na povrch cukrovka, infarkt, zlomenina krčku stehenní kosti…

Přirozeností člověka je radši si sednout, lehnout než někde zbytečně pobíhat a zbytečně spotřebovávat drahocennou energii. Stejně tak přirozené je, že nám vždy více chutná sladké, tučné, protože tyto potraviny dodají tělu rychleji a více energie. Přirozené instinkty – šetření na spotřebě (nízká práce kosterního svalstva) a snaha přijímat vyšší množství energie než je ve skutečnosti třeba (bohatá strava), umožňovali naším předkům přižít dlouhé a časté periody s nízkým kalorickým příjmem (neúrody, války, hladomory). Jelikož se za pár desetiletí, kdy došlo k dramatické změně ve způsobu života, nedokáže změnit genetická informace organismu, máme i dnes stále ty stejné chuťové preference a odpor ke zbytečnému pohybu. Naše tělo stále očekává, že se neurodí, že přijde hladomor… proto nám říká: „sedni si, lehni si, nikde zbytečně neběhej, šetři! Buď v klidu, dej si svačinku (přičemž ve skutečnosti hlad vůbec nemáme), načerpej energii do zásoby, nevíš jak bude zítra. Naštěstí nám žádný kalorický deficit v současné době nehrozí. Jenže to tělo neví a pro jistotu (má to v sobě evolučně zakódované) hromadí zásoby. Jakmile uvidíme potravu (nejlépe sladkou a energetickou bohatou), okamžitě máme tendenci po ní jít – vytvářet zásoby. Tyto instinkty umožnily lidstvu v dřívějších dobách přežít, dnes nám způsobují nadváhy a všechny zdravotní komplikace, které s ní souvisí.

Abychom předcházeli nadváze a rozvoji ostatních civilizačních chorob, je nutné jít v dnešním prostředí (na první pohled nelogicky) do jisté míry proti svým pudům. To znamená na jedné straně regulovat příjem energie (vybírat si nízkoenergetické potraviny, nejíst „co hrdlo ráčí“) a navýšit výdej energie v podobě plánované fyzické aktivity na straně druhé. Jedině touto cestou (žádná tabletka to za nás nikdy neudělá) jsme schopni srovnat nepoměr mezi příjmem a výdejem.

Je normální, že v člověku je zakořeněná nechuť k pohybu. Zvlášť když jsme na nízkou fyzickou aktivitu navyklí. Bohužel však tento momentální komfort je v dalších letech střídán diskomfortem – vznikem řady onemocnění. Chceme-li v dnešní době zůstat štíhlí a zdraví, musíme uměle vytvořit takové životní podmínky, na které jsme dlouhodobě adaptování. Deficit v energetickém výdeji vyrovnat v podobě organizovaného, předem naplánovaného tělesného cvičení. Pokračování najdete zde: Startujeme metabolismus - VIII.část.

Zpět na přehled článků